O mojí motorce

Varadero jsme si pořídili v roce 2005, když mělo najeto necelých 40 000 km. Rok výroby je 1999, takže je to první model SD01. Je dovezená od "souseda Rakušáka" a byla lehce položená na bok. Měla klasicky popraskaný pravý plast, odřené a prasklé plexi a další kosmetické vady, které k tomu patří. Nicméně domů od dovozce jsem přijel už na opravené. Motorka byla v originální barvě typické pro 99tku a tou byla zlatostříbrná kombinace. Barevnou kombinaci jsem změnil na začátku roku 2009, kterou byla moje vysněná klasická červeno-modro-bílá trikolora.

Zkušenosti s Varanem

S Varoušem jsem už najel partu kilometrů, tak jsem nějaké ty zkušenosti pobral. Je to těžká motka, na který se úžasně cestuje a nedělá jí problém lehčí suchý offík. Suchý proto, že na bahně je to téměř neřiditelná střela (na standartních gumách). Když ale má člověk "koule", dá se v nouzi projet dost nepříznivých cest i necest na úkor téměř utržených rukou v rameni. :-) Pokud se mu dopřává údržba jakou potřebuje, oplácí to spolehlivostí, kterou je ostatně i sám známej. 

Bolestí u Varana 99-03 je palivové čerpadlo, kde se kolem 50 - 70 000 km vypálí kontakty (které jdou opravit, nyní už i vyměnit). Další bolestí je, že občas u pár modelů 99 - 03 praskne napínák rozvodů předního válce, což se dá eliminovat jejich preventivní výměnou. Napínák údajně praskne příčinou tzv. "přehnití" vynuté pružiny způsobené ukládáním vodních par z motoru v něm. Proto odchází na předním válci, kde je napínák postaven kolmo. Na zadním válci se tak nestává, protože tento napínák leží a je plný oleje. Dále se stává, že tu a tam u nějakého Varánka odejde statorové vynutí dobíjení, které stojí 16 000,-Kč, což nejní málo. Vynutí jde ale převinout nebo sehnat na vrakovišti. S převíjením to ale nejní tak jednoduché, resp.se povedou spolehlivě převinout a zalít do pryskyřice cca jen tři kusy z deseti. Většinou je ale příčinou spáleného vynutí ověšená motka přídavnými světly a dalšími el. doplňky s velkými odběry.

Další bolestí u všech Varader jsou nedostačující přední vidlice, které jdou kolikrát "nadoraz", což se dá trochu eliminovat progresivními pružinami a hustějším tlumičovým olejem. Co se týče spotřeby u 99tky, tak se průměrně pohybuje mezi sedmi a sedmi a půl litru, ale dá se jet "kochací jízdou" za šest litrů nebo naopak po dálnici rychle a to téměř za devět litrů.

Pokud má Varan padací rámy a boční kufry, při klasickém pádu na místě nebo v malé rychlosti se samotné motce nestane nic. Na trhu je ale spousty dalších endur jako BMW R 1200GS, KTM 990 Adventure apod., což má za následek, že se najdou lidé, co neustále srovnávají Varadero s těmito modely. Nevím, ale myslím, že to je totální kravina srovnávat hrušky s jablkama.

Nicméně jsem s Varaderem spokojen a nyní má už najeto 142 000km.

Nejsem "značkař", takže je mi úplně jedno, že je to Honda a ani nevynáším Hondu jako takovou do nebes.  Varadero ale chválím moc :-)).

Proto si zatím spokojeně budu jezdit dál na tomto typu stroje!!

Úpravy a změny

Dodal jsem kompletní odpružení podvozku progresivními pružinami Wilbers, později jsem i vyměnil zadní tlumič z Varadera 07 ABS, který je laditelný.

Dále namontoval a doplnil:  alarm GT 970, hliníkový kryt vany motoru (vlastní výroby), vyměnil duralové blastry za originály, turistické plexi, kovové stupačky, zásuvku na 12 volt, vyhřívané rukojetě, zpevňovací hrazdičku na řidítka, nástavce zvýšení řidítek o 3 cm, dofukování př. vidlic, osazení hliníkovými kufry, celolak do trikolory, kola do černého komaxitu, přešití sedla a nakonec i výměna originálních řidítek za Renthaly.

Moje poruchy a závady

Mám najeto 142 000 km a vážnějšími závadami byly jen palivové čerpadlo (vypálené kontakty - prostě klasika), spálené vynutí statoru alternátoru včetně relé dobíjení, ložiska v kolech, vůle ve spojovací tyčce mezi karburátory a jako poslední mi po 116 000 km vytekl zadní tlumič v rumunských horách (nacož měl už dávno nárok). Dostal novej z 07ky a to i s přepáčkem.

Nyní ale motor Varana probíhá oživovací kůrou. Na podzim ztratil tlak na zadním válci a "onemocněl" mu spojkový koš. Ztráta tlaku byla zapříčiněná špatným "zaklepáním" výfukového ventilu a jeho pozdějším podpálením. Spojkový koš začal chrastit, což znamená unavení pružin v něm. Motor i převodovka jinak vypadá po těch kilometrech dost slušně, tak snad mu bude stačit "omlazení". 

O opravě vás tu níže budu informmovat.

Další závadou nyní ve 142 000Km byl teda ten spojkový koš, kterej byl na pár místech prasklej, unavenej, vymačkanej od spoj.lamel a vnitřní unašeč vymačkanej od spoj. plechů. Dále v něm bylo před smrtí jehlové ložisko, tudíš to bylo vidět i na ozubeném soukolí mezi klikou a spojk.košem.

Kompletní koš vč. ozub. soukolí, řetízku na olej.čerpadlo,lamel, plechů apod. jsem pořídil na vrakovišti z málo jetého motoru. Vrakoviště proto, že za cenu dílů v Hondě bych pořídil ještě dva varany.

Mezitím se ale objevilo nepříjemný klepání v motoru. Po velkým koumání jsem přišel na to, že to jde z předního rozvodu motoru.

Byl seknutej napínák rozvodu. Napínáky jsem už preventivně měnil, ale tento (po podrobným prozkoumání) se seknul díky troše karbonu v horním uložení vnitřní hřídelky. Jinak byl napínák v pořádku vč. pružiny v něm. Takže preventivní výměna nejní od věci!!!

Teď už zase jezdím :-)

Oprava motoru mýho Varana ve 140 000 km proběhla zatím úspěšně !!!!

Po rozebrání motoru jsem zjistil, že mám trochu podpálený levý výfukový ventil na zadním válci, tudíž jsem naměřil tlak v zadním válci dost nízký. Na předním jsem naměřil také málo (jen 8 atm) a na zadním bohužel jen 4 atm. Předepsáno jest 13 atm. Veškerý problém v tlacích byl ale převážně ve výfukových ventilech celkově. Ventily měly "nakarbonovaná sedla", a tak přes ně tlak unikal. Po měření dalších vůlí a opotřebovanosti motoru jsem dospěl k závěru, že motor nejní v tak žalostném stavu, a tak jsem mu dal tuto oživovací kůru. Nechtěl jsem v těchto kilometrech dělat kompletní generálku, protože by se mi to finančně nevyplatilo oproti nákupu jiného motoru.

Ventily jsem důkladně zabrousil, motor dostal nový pístní kroužky, preventivně, byť špatně nevypadaly, jsem dal ojniční šály vč. šroubů, nový simeringy na ventily, spousty gufer, těsněníček, těsnění a i nějaké to ložisko.

Dále jsem přišel na vymačkané pružiny ve spojkovém koši. Koš nechutně chrastil a dal se přirovnat k originálnímu chrastění suchých spojek u strojů Ducati. Nicméně i když je spojkový koš nerozebiratelná součástka, rozebrat (roznýtovat) jde. Koš dostal "repas" po konzultaci a následných úpravách v nástrojárně, kde si nechávám dělat všechny věci, co se nástrojařiny týče.

O spolehlivosti koše po opravě nemám nejmenší pochyby, ale více vám k tomu neprozradím, protože si to nechám zatím jako svoje tajemství, než koš důkladně prověřím.

Dodatek k opravě spojkového koše:

Jak jsem výše v textu slíbil informaci o výdrži a životnosti spojkovýho koše po opravě, tak opět začal po šesti tisících Km chrastit.

Holt unavený pružiny se už nijak nenapraví a nešetrný spojkování mu dodá svý.

Takže chrastící koš vezměte a sekněte s ním do kouta k ostatnímu šrotu.

Pokud ale nejsou pokusy, nebejvaj výsledky :-)

Sice oprava motoru byla jen základní, ale každopádně mu prospěla a vyřešila problém, který s tlaky motoru nastal.

Nyní si už vrčí a snažím se ho trochu "zaběhnout", než zase najede na ty moje "kozyyyyyy"!!!!! Vrčí si zatím dobře a motorku mám konečně od podzima v kupě celou!!

Tak snad vydrží ještě pár kilometrů a dá alespoň těch 200 000 km. Držte mu palce nebo ojnice????? :-)

Oprava vyšla cca na 15 000,- Kč jen za díly a materiál. Moje práce je nevyčíslitelná :-)