30.3. – 01.4.
Alebo ako poriadne zmoknúť a potom zamrznúť.

Je jaro, a tak je samozřejmě třeba dát nějaký to jarní zahájení sezonky, jako je to už zvykem.
Sezonku ukončujeme a zahajujeme tradičně vždy v Brlohu v jižních Čechách, ale tentokrát byl podán návrh na změnu a tou byla slovenská lokalita Velka Javorina v Bielych Karpatoch.
Horskou chajdu našel KTMilánek, já zařídil ubytko, jídlo a Milánek zařídil trasy sobotní vyjížďky.
V pátek jsme se posbírali na čerpačce ve Zlivi a vyrazili. Vzali jsme to spodkem Moravy přes Jemnici, kde se k nám přidal ještě Karel. Protože bylo tři týdny pěkně, těšili jsme se, jak si to užijeme. Ale jak je už asi pravidlem, když někam jedu já, v pátek začalo lejt a začal foukat dost silnej vítr.
Fíša vyjížděl z Teplic a nějak se chtěl projet v tom hnusu, co byl venku, tak to vzal přes Zliv a jel s námi. Nu nic, cesta na Slovač proběhla vklidu za přeháňkových dešťů a protivnýho vichru. Na místo jsme dojeli k šestý večerní hodince a to už v hospůdce u chaty do sebe pral KTMilan grůček s Pavlem a Mácou. Hnedle jsem ho tam pustil taky, bylo nějakých pět stupňů, takže bodnul. Během dalších dvou hodinek dojel zbytek a jako poslední mohykán dojel KTMartík.
Večer probíhal ve víru neustálýho smíchu a perfektní nálady. Milánek mi nezapomněl připomenout, jaký je počasí a že nechápe, proč utratil tolik peněz při nedávný návštěvě Islandu, kde bylo pět stupňů a lilo, když přej stačí si se mnou něco naplánovat tady za pár korun ve stejných podmínkách :-) Já šel brzo na kutě, bo jsem byl stahanej jak hračky z děcáku a ani mi nechutnal alkohol. Tak jsem tam lupnul dvě malý pivka a dvě Fanty a šel chrnět.
Někteří šli taky kolem půlnoční hodiny do peří, ale někteří se doplazili na pokoje dokonce až kolem ranní půl pátý.
Kluků příchod mě vzbudil a už jsem nezabral, páč jsem si musel vyslechnout Ríšovo inštrumentální sólový chrápání připomínající spíš rozzuřenýho medvěda.
Nemůžu zabrat a ještě mě tlačí ty Fanty. Holt jsem si musel dojít na Weřejné Cikadlo.
Což na tom by nebylo nic neobvyklýho. Ale téměř ranní pozdravení velkým papouchem „Ahoj Hugo“ mě tak vylekalo, že jsem ty Fanty málem pustil.
Ráno juknu z pozaokna a co je venku, no přece liják a vichr. U snídaně se domlouváme, že nějakej liják nás nerozhodí, a tak že prostě jedem byť na dvě hoďky.
Snažím se ještě párkrát kopnout do jedný trosky obumbaný, zda jede s námi, ale to nějak neklaplo.
Mezitím přestalo pršet, a tak s větší chutí vyrážíme za Milanem, kterej má naplánovanou jakousi trasu po vrstevnicích a  hřebenech Bílých Karpat. Po pěti kilometrech ještě zjišťujeme, že Spůďa nemá benzín, takže zajíždíme k pumpě. Pak už vyrážíme, zatím bez pršky, za Mílou a hnedle zvostra nějaký výjezdy na hřebeny bahnitejma cestama. My co jsme měli drapce, tak to šlo, ale jak bylo vidět i v průběhu dne, ti co je neměli, tak je ani nepotřebovali, bo vyšplhali na těch silničních vzorkách taky všude.
Lukáš si takhle pod jedním hřebenem v bahně říká: „Chudák ten Vilém s jeho XJR 1200, ten asi zůstal dole na silnici a neví, kam má jet.“ Než to dořekl, Vilém prosvištěl kolem. Takže vlastně ti co měli drapáky jsou usmrkánci (vč. mě) a ti co to dávali na silničních vzorkách, měli alespoň koule.

Po různorodým motání po zamlžených Karpatech se stavíme na pozdnější obídek v jedný restauraci na hřebenech. Na tom by taky nebylo nic neobvyklýho, až na to bahno co z nás všech opadalo uvnitř čisťonký restaturačky na koberec. Někdo pojedl polívku a utopenečka. A třeba Vilém si dal býčí koule určitě jen proto, abychom viděli, že ty koule opravdu má, když takhle suveréně jezdí po blátě na XJRku :-)
Po obídku brázdíme dál kopečky a zas Míla odbočil kamsi mimo silnice a k velikýmu, prudkýmu a bahýnkovitýmu  sjezdu. Všici sjeli až na Tomáše, Pavla a Viléma, kteří to po domluvě otočili, že počkají na čerpačce ve Valašských Klobůkách. Vilém sjezd okomentoval: „Heléééé to nedám, nejsem magor.“, což člověku nejní nijak divný, když vidí co má pod zadkem :-) Cesta probíhala dál zatím za sucha po bahýnkách a s tu a tam nějakým pádíkem, což k tomu cáákryš patří, ne?

Přijíždíme do Klobouků a dojíždíme tu naši trojici, páč Míla vynechal jednu hřebenovou „Rztu“ z důvodu začínajícího deště. Pokafovali jsme a jedeme už zpět na chatu. Míla to ale ještě bere na Velkou Javorinu lesem. Leje jak z konve už hodinu a čím výš šplháme, je znát stupňujíci se zima. Chvílema klukům pomáhám tlačit po zbytkách sněhu a za začínajícího chumelení s krupkama umocněnýma silným vichrem stoupáme výš až k vysílači. Před vrcholem nejní chvílema vidět na deset metrů. Dojíždím naší skupinku a koukám, jak klucí bečí, že se jim ztratil horský průvodce Míla v tom mlíce.
Nu nic za chvíli jsem byli u chaty. Sjezd dolů od vysílače po náledí ale byl doplněnej několika kreacema jak za jízdy vystopit z motky apod. Lukáš s Afrikou letěl k chatě z kopce do zatáčky spíš asi neřízeným driftem a všichni čekali, jak zmizí ze stráně dolů. Ale nepad a ustál to, což je hodno profíka :-)
Kluci, co zůstali na chatě se nám docela tlemili, jak vypadáme a v čem jsme jeli. Po rozmražení se si dáváme řízečky a pár pivek při pokecu o dnešním toulání se po kopečkách a cca kolem jedný jdeme do pelechů.
Ráno vstaneme, pobalíme, posnídáme a v mínus pěti se snažíme rozmrazit spínačky na motkách. No joo spínačky se rozmrazily, ale motky měli zamrzlý komplet brzdy, takže některý šly utrhnout a některý se musely ohřát půjčenou horkovzduškou. To je tak, když se jezdí dva dny v lijáku a pak přes noc zamrzne. Cesta domů už byla v pohodě, byť byla docela kosa a místy cestou se snažilo posněžovat. V Lechovicích nás ještě Karel zatahnul na vynikající kolena, kterých jsme se nacpali a ještě jsme si je nechali zabalit všici s sebou, bo to niešlo zožrať. Já z toho měl ještě večeři a náš pes posvícení :-)
Akce to byla více než podařená, sešla se perfektní parta, která s sebou dovezla vynikající náladu, byť padaly z nebe hovínka s háčkama. A hlavně - na co ta parta měla chuť, bylo pořádně si zajezdit!!
Chlapcí díky za mě a za Milana :-)

       Fotogalerka je tůdlec:

XXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXX

XXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXX

Charyho podšumavské ukončení sezony Brloh 2011

Setkání v Brloze bylo přesně tak, jak jsem si představoval, bylo nás bezmála dohromady dvacet, což jsem ani nečekal.

Něco jsme popili, posoutěžili, pojezdili a to všechno za suprový nálady.

Sjeli jsme si kus po podzimní Šumavě, zastříleli si na asfaltový holuby, podívali se do Grafitového dolu v Krumlově a jako závěrečným bonbonkem jsme si prošli motosoutěžemi před penzionem.

Celkově se soutěžilo ve střelbě, jízdě pomalosti, jízdě mezi kužely na čas, jízdě mezi kužely ve dvou na čas a jako poslední byla soutěž o to, kdo zatluče nejhlouběji stovkový hřebík do špalku metrovým zahnutým kladivem.

Děkuji za účast a těším se na jarní setkání, které bude v ........ ale to je tajnýýýýý!!!!

Fotogalerie z víkendu je už kompletní.

Komediální bilance z ukončení sezony:

Chary

kterej nechtěně proběhl křovím díky alkoholu :-)

Tomáš (Západ)

kterej se vyválel s Varanem na střelnici

Spůďa

kterej se vyválel na střelnici zakopnutím o pařez

KTMíla

kterej od pátka do neděle nevyšel z alkoholu a řízl se do prstíku (málem smrtelný)

Fíša

kterej se poprskal pivem, když Chary zmizel v křoví

Velkej Pavel

kterej si vzpomněl dole v dolech, že má vlastně klaustrofobii

Malej Pavel

kterej sebou seknul na místě před penzionem

Jistě už věříte, že to stálo za to a byla prd...l

Fotogalerie z ukončení je zde:

XXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXXX